Ing. Lubom�r Zeman: Sustainable Development and Plastics Recycling Part 4

První �ás� �lánku »

Druhá �ást �lánku »

T�etí �ást �lánku »

13. CHEMICKÁ RECYKLACE POLYESTER� NA MONOMERY – CHEMICKÁ RECYKLACE PET ( polyethylentereftalát )

Polyestery jsou  polymery slo�ené z monomer� obsahujících esterové funk�ní skupiny. Nejrozší�en�jší látkou z této skupiny je PET, jeho� komer�ní vyu�ití pokrývá širokou škálu pr�myslových odv�tví, od vláken pro textilie a� po materiál pro nápojové lahve. V roce 2021 dosáhla celosv�tová spot�eba PET 89,3 milion� tun. Je to �tvrtý nejpou�ívan�jší  plast na sv�t�, po PE, PP a PVC. Z �ísla celosv�tové spot�eby PET je z�ejmé,�e i mno�ství odpadu nebude malé,ale bude tomu naopak. Zde se pokusím shrnout zkoumané p�ístupy k chemické recyklaci PET: aerobní oxidace, hydrolýza, alkoholýza, glykolýza, aminolýza, hydrogenolýza a enzymatická depolymerizace.

Aerobní oxidace ( aerobní = vy�adující kyslík ) - PET je vystaven oh�evu na vysoké teploty za p�ítomnosti kyslíku,p�ípadn� i katalyzátoru.

Hydrolýza – hydrolytická depolymerizace PET zahrnuje reakci ve vodném roztoku, který m��e být jak zásaditý,tak i neutrální i kyselý.

Alkoholýza – depolymerace PET probíhá za p�ítomnosti alkohol�, nej�ast�ji methanolu a ethanolu.

Methanolýza ( methanol ,methylakohol jedná se o nejjednodušší alifatický alkohol ). Metanolýzou PET vzniká dimethyltereftalát,DMT,který lze p�ímo pou�ít p�i transesterifika�ní polymeraci za vzniku PET. Nevýhodou této metody recyklace postspot�ebitelského PET jsou vysoké náklady na separaci a �išt�ní sm�sí glykol�,alkohol� a ftalátových derivát� vyprodukovaných p�i reakci,která probíhá p�i teplotách 180 °C a� 280 °C a tlacích 20 bar a� 40 bar.

Ethanolýza ( ethanol,ethylakohol je druhý nejni�ší alkohol ). Etanolýza je v mnoha ohledech podobná metanolýze,výsledkem je diethyltereftalát,DET.

Glykolýza ( glykoly – dioly jsou chemické slou�eniny obsahující dv� hydroxylové skupiny ( -OH )) je jednou z nejvíce zkoumaných cest chemické depolymerizace PET. Zahrnuje transesterifikaci PET p�ebytkem glykolu za vzniku odpovídajícího esteru ( bis – 2 – hydroxyethylentereftalát ). Bez katalyzátor� vy�aduje glykóza PET teploty 200 °C a� 240 °C a tlaky 2 bary a� 6 bar�,p�i�em� výt�nost monomer� není velká. Proto se zkoumá pou�ití r�zných druh� katalyzátor�. Krom� pou�ití r�zných katalyzátor� se zkouší i mikrovlnné oza�ování,které má za cíl sní�it konven�ní oh�ev odpadu.    

Aminolýza ( aminolýza je chemická reakce,p�i ní� se molekula rozpadá na dv� �ásti v d�sledku reakce s amoniakem,�pavkem nebo aminem ). Aminolýza depolymeruje PET za p�ítomnosti amin� a vznikají tereftalamidy. Proces je,díky siln�jším aminovým vazbám vytvo�eným v produktech,termodynamicky výhodn�jší ne� alkoholýza nebo glykolýza. Pro zvýšení kvantitativní depolymerace a sní�ení energetické náro�nosti procesu se vyu�ívá mikrovlnné oza�ování.

V anorganických i organických reakcích bylo prokázáno, �e lze výhodn� vyu�ít n�kterých specifických vlastností mikrovlnného oh�evu, které nejsou mo�né u konven�ních zp�sob� provád�ní reakcí. Nap�íklad, jestli�e jedna komponenta v pevné fázi absorbuje mikrovlny, je mo�né vyu�ít této vlastnosti k velmi rychlému a homogennímu oh�evu reak�ní sm�si a obdr�et produkt nejen za kratší dobu,ale n�kdy i odlišných vlastností. Pro v�tšinu pevných materiál� absorpce mikrovln stoupá s teplotou a tím se oh�ev stává ješt� ú�inn�jší.

Mikrovlnný oh�ev umo��uje nejen rychlé dosa�ení reak�ní teploty v celém objemu reak�ní sm�si,ale umo��uje, aby se na zah�ívání podílely i samotné substráty nebo rozpoušt�dla. Jestli�e jsou dostate�n� polární, absorbují mikrovlnné zá�ení, p�i�em� dochází k p�em�n� mikrovlnné energie na tepelnou. Mikrovlnné zá�ení zp�sobuje nejen rychlý oh�ev , ale m��e dojít a� k p�eh�átí reak�ní sm�si, co� bývá v mnoha p�ípadech p�í�inou urychlení reakce.

13.1 Hydrogenolýza

Hydrogenolýzy jsou reakce, kdy se št�pí jednoduché vazby uhlík – uhlík nebo uhlík – heteroatom p�sobením vodíku. Heteroatomem je nej�ast�ji kyslík, dusík nebo síra. Hydrogenolýzy se obvykle provád�jí katalyticky pomocí plynného vodíku. Hydrogenolýza reduk�n� depolymerizuje PET pod tlakem vodíku. Typicky se vytvá�í 1,4 – benzendimethanol,BDM. BDM je chemikálie,kterou lze pou�ít k p�íprav� termoplastických elastomer� na bázi polylaktid�,vysoce zesí�ovaných polymer� a sulfonovaných aromatických prysky�ic. Pro depolymerace se obvykle pou�ívají organokovové katalyzátory.

13.2 Biokatalýza

Biokatalýza ( biokatalyzátory jsou látky biologického p�vodu,které slou�í k urychlování chemických reakcí,obvykle se jedná o bílkoviny s katalytickou aktivitou,enzymy ). S ohledem na všudyp�ítomnost v p�írod�,v�etn� polymer�, p�írodních esterov� vázaných slou�enin,jako je kutin ( voskovitý polymer tvo�ící kutikulu rostlin,která je chrání p�ed slune�ním zá�ením,nadm�rným výparem a vytvá�í bariéru proti patogen�m ) a suberin ( látka p�íbuzná vosku,je sou�ástí bun��né st�ny rostlin,brání pronikání vody do rostlinných pletiv,souboru bun�k spole�ného p�vodu,stejné stavby a funkce ) jsou enzymové katalyzátory sledovány jako další prost�edek k hydrolýze PET. Biokatalytické reakce mají výhodu v tom,�e umo��ují hydrolýzu PET za nízké teploty ( 30 °C a� 75 °C ) a tlaku okolí ve vodných roztocích.

Obecn� je mo�no konstatovat,�e se za�ínají objevovat komer�ní za�ízení pro chemickou recyklaci PET. Mechanická recyklace PET dopl�uje procesy chemické recyklace, p�i�em�  oba procesy jsou pot�ebné k dosa�ení vysokého stupn� cirkularity – op�tného pou�ití - v aplikacích PET. 

Aplikace pouze mechanické recyklace PET vy�aduje vysokou �istotu vstupní odpadní suroviny,kde�to suroviny pro chemickou recyklaci mohou obsahovat  barevné nebo nepr�hledné plastové PET lahve a textilie na bázi polyesteru, které nejsou vhodné pro standardy vysoké �istoty vy�adované p�i mechanické recyklaci. Výhodou je mo�nost zpracování ne�istých PET surovin pro výrobu �istých monomer�. Kvalita výstupu rPET z chemické recyklace je vyšší ne� z mechanicky recyklovaného PET. To umo��uje, aby rPET ( recyklovaný PET ) ze za�ízení na chemickou recyklaci byl „ nekone�n�“  recyklovatelný, zatímco rPET vyrobený pomocí mechanické recyklace, je b�hem ka�dého recykla�ního cyklu degradován.

Sou�asná komer�ní �innost je,více mén�, ve fázi výzkumu a vývoje a� po pilotní provozy. Hydrolýza, metanolýza, glykolýza a enzymatická depolymerizace jsou sou�asnými primárními oblastmi komer�ního zájmu,p�i�em� zám�rem uvedených recyklací je p�em�na odpadních PET plast� a textilií na monomery pro následnou repolymerizaci na rPET s fyzikálními a mechanickými vlastnostmi shodnými s p�vodními materiály.

Biologické  št�pení plast� enzymy se týká napadení polymerních materiál�, nemísitelných s vodou, p�íslušnou mikroflórou. Plasty jsou degradovány enzymatickou aktivitou mikrobiální flóry, co� má za následek fragmentaci polymerního �et�zce na monomery.

Degradace je zp�sobena aktivitou enzym� vylu�ovaných mikroorganismy, které vyu�ívají uhlovodíky v základním �et�zci polymeru jako sv�j hlavní zdroj uhlíku.

Enzymatická degradace plast� probíhá ve dvou krocích. Prvním krokem je rozklad polymer� na menší molekulární slou�eniny napadením hlavních �et�zc� polymeru abiotickými ( reakce vyu�ívající teploty, sv�tla a pH ) nebo biotickými reakcemi ( biotické faktory jsou �ivé organizmy ovliv�ující ekosystém ). Druhým krokem je asimilace ( biologická p�em�na látek ) rozlo�eného polymeru - monomeru, dimeru ( molekula slo�ená ze dvou menších podjednotek,monomer� ) nebo oligomeru ( molekula slo�ená ze dvou a� deseti monomer� ) pomocí mikrobiálních látek a jeho mineralizace za vzniku CO₂,H₂O a CH₄.

14. REAKTIVNÍ VYTLA�OVÁNÍ

Jedná se o další mo�nou strategii zhodnocování odpadních termoplast�, kdy se p�ímo ve vytla�ovacím stroji do odpadu p�idávají další chemické skupiny,nap�íklad aromatický kruh,halogen,karboxylát,nenasycená vazba uhlík – uhlík, atd.,které reagují s vyu�itím chemických metod, nap�íklad oxidace, halogenace,esterifikace,apod.

Reak�ní extruze p�ináší mo�nost výroby funk�ních termoplast�,plast� s r�znými vlastnostmi. Výslednými produkty jsou polymery s novými vlastnostmi, kapalná paliva nebo vosky. �ízení procesu reaktivního vytla�ování je velmi náro�né z d�vodu silné interakce mezi hmotou, energií a hybností spojenou s komplexní fyzikáln� – chemickou transformací materiálu, která ovládá termomechanické vlastnosti výsledného materiálu.

S pojmem funkcionalizovaný termoplast jsou úzce svázány plastové slitiny. Vlastnosti plastových slitin lze vyladit,pro spln�ní jejich funk�ních vlastností, nap�íklad p�idáním dalších materiál�,v�etn� nap�íklad vyztu�ujících,vláknitých plniv. Kompatibiliza�ní �inidla ve sm�sích termoplast� p�sobí jako polymerní povrchov� aktivní látky sni�ující povrchové nap�tí a podporující mezifázovou adhezi ( p�ilnavost,vazbu ) mezi polymerními fázemi ve slitinách plast�.

Umo��ují spojování d�íve nespojitelných materiál� do materiálu o definovaných vlastnostech.  Ve srovnání s jinými recykla�ními metodami jsou výhodou legování ( spojování r�zných plast� a plniv  do jednoho funk�ního celku ) krátké reak�ní doby, bezrozpoušt�dlový proces a nízké provozní náklady ( extruze ). 

15. ZÁV�RY – VÝHLEDY

Díky spot�eb� a tedy i r�stu výroby plast� neustále roste i produkce plastového odpadu,v�etn� podílu plast� v TKO ( tuhý komunální odpad ). Obecn� platí, �e recyklace plast� je neustále daleko, ne� kde by pro cirkulární ekonomiku plast� bylo pot�eba.

15.1 Sb�r a t�íd�ní odpadních plast�

Prvním  krokem jakékoli recyklace plast� je jejich sb�r a t�íd�ní. V tomto kroku je mnoho p�íle�itostí odebrat prost�ednictvím modernizace recykla�ní infrastruktury více materiál�,které by jinak skon�ili na skládkách. Lze toho dosáhnout,nap�íklad, zvýšením po�tu za�ízení, jako jsou MRF, nebo zlepšením efektivity  t�íd�ní v pr�b�hu recykla�ního procesu, p�idáním v�tšího mno�ství optických t�ídi��. To, samoz�ejm�, bude mít pro stávající MRF za následek dodate�né kapitálové náklady. Vzd�lávání a propagace všech oblastí recyklace jsou také zásadní, proto�e spot�ebitele je nutno nau�it,�e recyklace p�ináší výhody jak environmentální a sociální, tak i ekonomické.

Provozování  MRF p�ináší  �adu problém�. Jedním z nich je problém s personálním obsazením zpracovatelských linek. Dalším problémem je problematické plánování,proto�e nejsme schopni dostate�n� p�edvídat objemy p�íchozího proud odpadu. P�ijaté mno�ství materiálu pro zpracování je velmi výrazn� poplatné kalendá�i, ka�dý týden m��e mno�ství p�ijatého materiálu kolísat v závislosti na, nap�íklad,svátcích v daném období,teplotních výkyvech, atd.

Ne všechny MRF jsou schopné zpracovávat všechny sebrané opady. Problémy d�lají  celot�lové shrink sleeve etikety ( návlekové teplem smrštitelné rukávy s grafikou ) na PET lahvích, hliníkových plechovkách. Jejich p�ítomnost v proudu odpadu ovliv�uje recyklovatelnost dvou významných zdroj� p�íjm� zpracovatelských linek,kterými jsou PET a hliník. Mezi další problematické odpady pat�í fólie, flexibilní obaly, drcený papír a obaly obsahující smíšené typy materiál� ( nap�íklad plastové lahve s kovovými uzáv�ry ).

15.2 Mechanická recyklace odpadních plast�

Mechanická recyklace velmi dob�e funguje pro homogenní plastové proudy, kterých je ale velmi málo. Produkt mechanické recyklace sni�uje ka�dá kontaminace a další, jiné, plasty.

N�které plasty,nap�íklad polyetyleny s vysokou a ultra vysokou molekulovou hmotností ( UHMWPE – Ultra – High – molecular – Weight – Polyethylene ) , termosety, atd. nemohou projít mechanickou recyklací,proto�e je následn� oh�evem nelze p�evést do taveniny. Také vícevrstvé plastové výrobky ( nap�íklad r�zné typy obal� na tekutiny ) nelze mechanicky recyklovat. Tyto vícevrstvé obalové materiály mají r�zné slo�ení jednotlivých vrstev a pou�ité plasty v konkrétních vrstvách mají jinou teplotu tání,p�i�em� tyto plasty jsou �asto nemísitelné, tak�e jsou prakticky nerecyklovatelné.

15.3 Pyrolýza, zkapal�ování a zply�ování odpadních plast�

Na rozdíl od mechanické recyklace,pyrolýza, zkapal�ování a zply�ování mají výhodu v tom, �e jimi lze zpracovávat sm�si plast� a snadn�ji se vypo�ádají s kontaminací.  P�esto �e, v uvedených recykla�ních technologiích, dochází k neustálému pokroku,stojí    komercializace pyrolýzy plast� p�ed mnoha dosud nezodpov�zenými otázkami, které lze �ešit jen dalším výzkumem.

Lepší pochopení slo�itých reak�ních mechanism� �ídících katalytickou depolymeraci plast� by mohlo p�inést nové p�ístupy k intenzifikaci pyrolýzních proces�. Nové poznatky budou d�le�ité pro p�ekonání nep�íznivé kombinace relativn� pomalých rychlostí chemických reakcí a omezeného p�enosu tepla a hmoty, které charakterizují mnoho pyrolýzních proces�.  Je pot�eba lépe porozum�t p�ístup�m k p�em�n� plastických pyrolýzních olej� na chemikálie, plasty a paliva, proto�e parní krakování, pyrolýza ( krakování uhlovodíkové suroviny za p�ítomnosti vodní páry a za vzniku vodíku,olefin�,oxid� uhlíku a vysoce aromatických produkt� ) ropy má své problémy. Zkapal�ování je další technologie, která je v sou�asnosti komercializována. Hlavními problémy zkapal�ování jsou vysoké náklady související se za�ízením a provozními podmínkami. Zatímco laboratorní studie ukazují, �e slo�ení surovin a reak�ní podmínky siln� ovliv�ují výt�nost a kvalitu produktu zkapaln�ní, mén� studií diskutuje o k�í�ových interakcích mezi r�znými plasty. Chybí také informace o osudu kontaminant� a škodlivin p�i zkapal�ování. 

Zply�ování TKO sdílí podobné výzvy a p�íle�itosti jako jiné technologie zply�ování zalo�ené na fosilních palivech, p�edevším spojené s vysokými investi�ními náklady na zply�ování. P�em�na syntetického plynu na teplo a elekt�inu produkuje energii, která konkuruje klesajícím náklad�m na výrobu solární a v�trné energie,ale za cenu n�kolika katalytických krok� – syntéza methanolu a methanol na olefiny. R�znorodé slo�ení tok� odpadních plast� p�edstavuje další provozní a �ídící výzvu pro recykla�ní za�ízení.

15.4 P�ístupy pro odpadní plasty zalo�ené na rozpoušt�ní

P�ístupy k recyklaci plast� zalo�ené na rozpušt�ní mají oproti jiným recykla�ním technologiím  ur�itou výhodu v tom,�e mohou produkovat p�vodní prysky�ice. Klí�em k proveditelnosti recyklace plast� na bázi rozpoušt�ní pro konkrétní typ plastového odpadu je výb�r správného rozpoušt�dla. V literatu�e a v patentech r�zných spole�ností je  popsáno mnoho systém� rozpoušt�del vhodných pro b�né polymery. Pokud však uva�ujeme o komplikovan�jších plastových odpadech,slo�ených z více surovin, je ji� nutno vyu�ít k urychlení a nalezení rozpoušt�dlových proces� pokro�ilé termodynamické výpo�etní nástroje.

P�i navrhování recykla�ních technik zalo�ených na rozpoušt�ní z�stává n�kolik výzev, které je nutno studovat. Pou�ití velkého mno�ství rozpoušt�dla p�edstavuje potenciální problémy spojené s toxicitou a spot�ebou energie. K vy�ešení t�chto problém� lze metody pro výb�r rozpoušt�dla zalo�ené na rozpustnosti polymeru kombinovat s technikami analýzy �ivotního cyklu a tak dosáhnout kompromisní výb�r rozpoušt�dla. Dalším problémem je odstran�ní, z regenerovaných polymer�, potenciální kontaminanty ( nap�íklad zbytkové inkousty nebo zadr�ené rozpoušt�dlo).

Kinetika rozpoušt�ní ( obor zabývající se rychlostí a mechanizmy chemických reakcí za r�zných podmínek ) by také mohla bránit rozpoušt�dlové recyklaci velkého mno�ství plastového odpadu. K rychlosti rozpoušt�ní m��e p�isp�t mechanické drcení odpadu p�ed rozpoušt�ním a p�idáním technologií pro odstran�ní kontaminant�. V neposlední �ad� je nutno se zam��it i na integraci ( spojení, propojení ) technik zalo�ených na rozpoušt�ní s technikami chemické recyklace v kapalné fázi. Nap�íklad selektivní rozpoušt�ní sm�sného plastového odpadu by mohlo být pou�ito k separaci cílových polymer� p�ed jejich chemickou depolymerizací, �ím� by se napodobily metody p�edb�né úpravy. p�i p�em�n� biomasy. V této souvislosti mohou být rozpoušt�dla vybrána tak, aby podporovala jak rozpustnost polymeru, tak po�adované výsledky reakce.

15.5 P�ístupy k chemické recyklaci polyester� a jiných plast�

Objevují se nové procesy chemické recyklace zam��ené na katalýzu. PET lze depolymerovat mnoha r�znými cestami, které generují chemikálie k výrob� rPET nebo jiných komodit  Pro hydrogenolýzu odpadních plast� lze distribuci produktu vyladit úpravou doby zdr�ení, pom�ru hmotnosti katalyzátoru k polymeru, teploty a tlaku vodíku, H_2, atd.

Studují se podrobné reak�ní mechanismy pro hydrogenolýzu plast�, pro získání vztah� mezi strukturou a funkcí na molekulární/atomové úrovni, která poskytnou nový pohled na racionální návrh nových katalyzátor�, katalyzátor� se zlepšenou ú�inností nebo katalyzátor� levn�jších.

Produkty hydrogenolýzy jsou p�edevším parafíny a lehké plyny. Jejich p�em�na zp�t na plasty zahrnuje dehydrogenaci následovanou parním krakováním nebo jiným typem zpracování. Náklady na vodík a bezpe�nostní otázky související s jeho pou�íváním jsou hlavními problémy p�i industrializaci takovýchto proces�.

Ne�istoty v odpadních plastech s nejv�tší pravd�podobností vedou ke kontaminovaným produkt�m nebo sni�ují ú�innost katalyzátor�. Odstran�ní ne�istot ze vstupních surovin – odpadních plast� - vy�aduje zna�né úsilí p�i t�íd�ní a p�edúprav�.

Odstran�ní ne�istot ve vstupní surovin� je také jednou z výzev v mikrovlnné p�em�n�. Ne�istoty, které mohou absorbovat mikrovlnnou energii, pravd�podobn� vedou k r�zným místním teplotám, co� ve svém d�sledku vede k široké distribuci produktu. Pro vývoj této techniky je t�eba standardizovat p�esné parametry ( tj. mikrovlnný výkon, intenzitu zá�ení, magnetickou permeabilitu atd. ). P�i rozši�ování technologií recyklace plast� podporovaných mikrovlnami musí být také zohledn�ny investi�ní náklady a energetická ú�innost procesu.

Pokud jde o biokatalytické procesy, je d�le�ité standardizovat a zlepšit ú�innost izola�ního postupu pro mikrobiální druhy, které obsahují enzymy degradující plasty tak, aby bylo mo�né rychle prov��ovat �isté chovné kolonie t�chto mikroorganism�. Produkci enzymu z �istých kolonií lze zvýšit standardizací po�áte�ního kroku, co� zvyšuje celkový výkon biokatalytické degradace plast�.

15.6 Chemická recyklace a její hodnocení

Chemická recyklace je zejména ze strany ropného a petrochemického pr�myslu propagována jako �ešení problému  recyklace plast� a tedy zne�išt�ní �ivotního prost�edí odpadními plasty. V reálném sv�t� recyklace plast�,zejména environmentáln� orientovaní lidé mají k takovému �ešení celou �adu námitek a tvrdí,�e se nejedná o �ešení recyklace,ale spíše o odvád�ní pozornosti. Jejich p�esv�d�ení podporuje v roce 2022 publikovaná studie Sv�tové aliance pro alternativy ke spalovnám ( GAIA ) s názvem Chemická recyklace : její stav, udr�itelnost a vlivy na �ivotní prost�edí.

Záv�ry ve studii uvád�né – chemická recyklace není reáln� vyu�itelným �ešením problému plastového odpadu. Má mnoho technických,ekonomických a environmentálních problém� a ke skute�né recyklaci má hodn� daleko:

- chemickou recyklací se do �ivotního prost�edí uvol�ují toxické látky – plasty obsahují celou �adu toxických látek a p�i zpracování plast� za vysokých teplot se zárove�  vytvá�ejí další,nové. Tyto toxické látky z�stávají v produktech i ve vedlejších produktech a nakonec se uvol�ují do �ivotního prost�edí jako emise do ovzduší a toxické zbytky,zejména v p�ípad�,kdy se produkty spalují

-chemická recyklace má výraznou uhlíkovou stopu – její postupy spot�ebovávají velké mno�ství energie,jsou závislé na externí energii. Krom� p�ímých emisí skleníkových plyn�, které vznikají v samotném procesu a p�i spalování jeho produkt�,chemická reakce dále zhoršuje zm�nu klimatu tím,�e p�ispívá k zachování t�by fosilních paliv z nich� se výrazná v�tšina plast� vyrábí

- prozatím nebylo prokázáno,�e postupy chemické recyklace fungují p�i zpracování velkých objem� odpad�. Postupy chemické recyklace dosud nejsou p�ipravené na zv�tšení zpracovávaných objem� pro komer�ní  vyu�ití a tedy nejsou schopné p�evzít vedoucí roli p�i �ešení rychle rostoucího globálního plastového odpadu. Komer�ních provoz� je málo,za�ízení �elí technologickým p�eká�kám v ka�dém kroku,fázi recykla�ního postupu,od zpracování vstupního materiálu po �išt�ní a zvyšování kvality výsledného plynu a oleje. Technologie na bázi rozpoušt�del jsou ve srovnání s pyrolýzou a zply�ováním ješt� mén� p�ipravené

- chemická recyklace není, ve vztahu k prodeji nových plast�, konkurence schopná – jak v oblasti repolymerace,kterou se z plast� vyráb�jí op�t plasty,tak i v oblasti p�em�ny plast� na palivo jsou pot�eba nákladné vstupy energií. Výsledné produkty nejsou schopné konkurovat polymerním materiál�m vyrobeným z fosilních zdroj�

- chemická recyklace nespl�uje zásady ob�hového hospodá�ství – v�tšina provoz� pálí své produkty jako palivo – i u dnes nejpokro�ilejších technologií se jen z velmi malé �ásti odpadního plastu skute�n� op�t stává nový,pou�itelný plast. Chemická recyklace tedy nemá místo v ob�hovém hospodá�ství, proto�e nenahrazuje výrobu nových granulát� z fosilních paliv

Skute�ný potenciál repolymerace plast� je ješt� pot�eba prokázat a je u ní pot�eba mimo jiné uplat�ovat p�ísné p�edpisy pokud jde o toxické látky,emise skleníkových plyn� a nakládání se zbytkovými materiály. Dokud nejsou takové p�edpisy vytvo�eny, je mechanická recyklace zaveden�jší mo�ností recyklace, kterou se produkuje mén� toxických látek a která má ni�ší uhlíkovou stopu.

První �ás� �lánku »

Druhá �ást �lánku »

T�etí �ást �lánku »