Tempering injection molds - an important prerequisite for the production of injection molded thermoplastics, part 2
(Continuation )Mold temperature. Injection mold is viewed from thermal processes taking place in it is a very complex mechanism. For each production cycle in the appropriate dosage forms melt into the supply of certain heat content.
Dodané teplo je z tvarové dutiny odváděno vedením do formy, resp. upínacích desek vstřikovacího stroje, vedením a sáláním do okolního prostředí, část tepla je odvedeno ve vyhozeném výstřiku Největší podíl je odveden temperačním systémem formy. Tento systém má dva základní úkoly. Prvním úkolem je vytemperovat formu na pracovní teplotu a druhým úkolem je udržet teplotu formy na požadované hodnotě.
Popsaný složitý systém je v praxi definován jedinou hodnotou a tou je teplota stěny formy. Pod pojmem teplota stěny formy rozumíme teplotu na povrchu tvarové dutiny formy těsně před jejím naplněním polymerní taveninou. Po vstřiku taveniny do formy teplota povrchu tvarové dutiny roste a v důsledku mechanismů odvodu tepla opět klesá na původní hodnotu, což se opakuje každý výrobní cyklus.
Základní nastavení teploty formy určuje spodní hranice rozpětí určené výrobcem zpracovávaného granulátu. Pro zajištění výroby výstřiků s definovanou jakostí platí, že spodní hranice teploty formy udávaná výrobcem granulátu je teplota minimální, pod níž by již nemělo ke zpracování docházet.
Zvyšování teploty stěny formy:
- zvyšuje výrobní smrštění
- snižuje dodatečné smrštění
- je výhodnější pro lepší reprodukci povrchu tvarové dutiny formy – lesk, dezén, matová úprava
- zvyšuje délku zatečení taveniny v tokovém kanálu – v dutině formy
- u amorfních materiálů snižuje obsah vnitřního pnutí
- u částečně krystalických materiálů zvyšuje krystalinitu a má za následek vznik rovnoměrnější vnitřní struktury
- zmenšuje dokrystalizaci a dosmrštění
- zvyšuje odolnost proti tepelné deformaci
- zvyšuje tuhost, povrchovou tvrdost, odolnost proti otěru
- zlepšuje kluzné vlastnosti
- zlepšuje rozměrovou stabilitu
- snižuje obsah vnitřního pnutí
- snižuje orientační jevy
- snižuje odpor proti toku taveniny
- zvyšuje kopírovatelnost povrchů tvarové dutiny
- prodlužuje dobu ochlazování (prodloužení cca 2 % na 1 °C)
- zejména u PA snižuje absorpci vody
Důležitým faktorem je nejen hodnota teploty stěny formy, ale i homogenní rozdělení této teploty po celé ploše povrchu tvarové dutiny a tvarových prvků formy. Nevhodná konstrukce temperačního systému formy (malé průměry temperačních kanálů, jejich vzdálenost od povrchu tvarové dutiny, jejich rozmístění ve formě atp.), špatná údržba nezajišťující trvalou průchodnost temperačních kanálů, včetně rychlospojek má za následek místní teplotní rozdíly na povrchu tvarové dutiny, což může způsobovat místně různé smrštění, různý obsah vnitřního pnutí, různou krystalinitu a orientaci a tedy deformace výstřiku, včetně povrchových vad, jako je např. nerovnoměrný lesk nebo nerovnoměrné vykopírování dezénu. Při práci s formou, jejíž teplota je nižší než teplota okolí, je nutné dbát při přerušení výroby na změnu rosného bodu na povrchu tvarů, což vede k jejich orosení a případné korozi.
Při správně navrženém temperačním systému formy by rozdíl teploty temperačního média na vstupu a výstupu z formy neměl být větší než cca 5 až 8 °C.
Doba ochlazování a chlazení, teplota vyhazování výstřiku z formy
Při vstřikování termoplastů rozeznáváme, jak již bylo uvedeno, dvě doby, které se vážou na celkovou dobu výrobního cyklu a zároveň mají přímý vztah na její optimalizaci, resp. z pohledu ekonomického na její minimalizaci. Jedná se o dobu ochlazování a dobu chlazení.
Doba ochlazování je definována jako součet doby dotlaku a doby chlazení (bez tlaku). Doba chlazení je část výrobního cyklu od skončení doby dotlaku (zamrznutí vtokových ústí) do okamžiku počátku otevírání formy. U běžných vstřikovacích strojů (bez možnosti sdílet některé fáze výrobního cyklu, tj. stroje s jednou pohonnou skupinou) v době chlazení musí proběhnout doba plastikace.
Obecně platí, že doba chlazení má být pouze tak dlouhá, aby zajistila, že při vyhazování výstřiku z formy nedojde k jeho deformaci, proznačení vyhazovačů, přetržení výstřiků atp.
Pro výpočet doby ochlazování (již v okamžiku vstupu taveniny do tvarové dutiny formy dochází k jejímu ochlazování, které pokračuje po celou dobu plnění, dobu dotlaku a dobu chlazení bez tlaku) je možno použít vzorec, který byl odvozen z teorie nestacionárního vedení tepla pro jednorozměrný případ:
kde toch = doba ochlazování [s], s = řídicí rozměr – obvykle tloušťka stěny tvarového prvku výstřiku, který má nejhorší podmínky pro chlazení, nebo místo na výstřiku s největší tloušťkou stěny, přičemž se nesmí zapomínat na nutnost ochlazení i vtokového rozvodu [mm],
B, C = bezrozměrné konstanty charakterizující geometrický tvar, tzv. řídicího místa na výstřiku, Aef = efektivní teplotní vodivost vstřikovaného polymeru [mm2.s-1], D = hodnota určená na základě technologických teplot – teplota taveniny, teplota formy, teplota vyhazování výstřiku z formy
pro s < 4 mm | |
pro s ≥ 4 mm |
TT je střední teplota taveniny [°C]
TF je střední teplota formy [°C]
TVY je střední teplota výstřiku při vyhazování z formy [°C]
TVYS je teplota středu stěny výstřiku při vyhazován z formy [°C]
Z uvedených vzorců je zřejmé, že určení doby ochlazování ovlivňuje:
- typ zpracovávaného materiálu
- konstrukce výstřiku – řídicí tloušťka stěny
- procesní teploty, přičemž teplota taveniny má pouze malý vliv
Ze vzorce pro dobu ochlazování je zřejmá závislost doby ochlazování na tloušťce stěny na druhou (s2), což znamená nutnost výrazného prodloužení doby cyklu u výstřiků s většími tloušťkami stěn. Efekt tloušťky stěny výstřiku na druhou je nejvýraznější u amorfních materiálů, u kterých musíme zchladit prakticky celý průřez stěny, aby při vyhazování výstřiku z formy nedošlo k místnímu přetvoření (obvykle zbělení) v místě okolo vyhazovačů nebo k jejich „zapíchnutí“ do výstřiku.
U částečně krystalických materiálů v důsledku vzniku krystalické struktury v průřezu výstřiku není uvedený efekt tak výrazný. U rychle krystalizujících materiálů bychom mohli výstřik vyhodit z formy prakticky již po skončení doby dotlaku, která bývá delší než u amorfních materiálů, ale brání nám v tom nutnost plastikace materiálu.
Výpočet doby ochlazování, kromě výrazné závislosti na tloušťce výstřiku s2 ukazuje na nutnost optimalizace teploty vyhazování výstřiku z formy. To lze například dokumentovat na následujícím příkladu:
Výstřik tvaru desky o tloušťce 3 mm vyráběný z amorfního ABS a částečně krystalického POM:
Výrobní parametry | ABS | POM |
teplota taveniny | 240 °C | 210 °C |
teplota formy | 50 °C | 100 °C |
teplota vyhazování | 100 °C resp. 80 °C | 130 °C |
ABS | |
Teplota vyhazování | Doba ochlazování |
100 °C | 18 s |
80 °C | 24 s |
Snížení teploty vyhazování o 20°C znamená prodloužení doby ochlazování o cca 30%.
Teplota vyhazování | Doba ochlazování |
130 °C | 28, 3 s |
110 °C | 48, 5 s |
Snížení teploty vyhazování o 20 °C znamená prodloužení doby ochlazování o cca 71 %.
V praxi je samozřejmě nutno brát ohled na konstrukci výstřiků, konstrukci formy, zejména jejího temperačního systému atd. Dále je nutno si uvědomit, že (zejména u výstřiků s tloušťkou stěny větší než 4 mm) sice po vyhození z formy zchladíme povrchové vrstvy, ale střed výstřiku nemusí být ještě ztuhlý. Následným vedením tepla se povrch výstřiku opět ohřeje a po vyhození z formy může dojít k sekundární tepelné deformaci. Proto u těchto výstřiků do vzorce pro výpočet hodnoty D dosazujeme teplotu středu stěny výstřiku při jeho vyhazování z formy a ne střední teplotu výstřiku jako u dílů s menší tloušťkou než 4 mm.
• Pokračovanie článku bude uverejnené 11.09.2015
- autor:
- Lubomír ZEMAN, PLAST FORM SERVICE, s.r.o., foto: Innomia